Byl jsem úplně normální kluk, lítal jsem po dvorech, pral se s klukama, hrál fotbal, hokej, pořád jsem se někam hnal za dobrodružstvím. Na škole jsem měl spolužáka, který dělal historický šerm, a bylo rozhodnuto. Do našich vystoupení jsme zapojovali různé kaskadérské kousky a k tomu jsme samo sebou museli mít i koně. A tak jsme začali jezdit na koni. No… jezdit. Bylo to spíš vození se, ta zvířata si s námi dělala, co chtěla. V té době mi ale nikdo nebyl schopen dát odpovědi na otázky ohledně techniky jízdy na koni, a tak jsem to opustil.
Začal jsem se naplno věnovat divadlu a studiu šermu. Jízda na koni nebo lépe řečeno – výuka jízdy na koni – přišla až o pár let později. To jsem již profesionálně šermoval v zahraničí, kde nás angažovala jezdecká skupina die Tjoster pod vedením Wolfganga Krischkeho (ředitel Furstliche Hofreitschule Buckenburg). Wolfgang Krischke mi nabídl práci a začal mě s uměním jízdy na koni seznamovat. Byla to velká výzva a právě tam má cesta s koňmi opravdu začala.
Práce s těmito ušlechtilými zvířaty se brzy stala mojí prioritou. Díky této spolupráci jsem se záhy seznámil s jezdeckými kapacitami, jako je Hinrichs, Branderup, bratři Pignonovi, Oliver Jubin, Peters, Morales a mnozí další.
Mohl jsem hodiny pozorovat, jak pracují s koňmi, jak se k nim chovají, seznamovat se s různými způsoby ježdění, od klasické drezury přes španělský způsob jízdy až po volnou drezuru a trikové ježdění. Různá plemena koní, různé způsoby práce s nimi. Brzy jsem dostal příležitost pracovat na show (Equitana, Pferd und Jagd, Nord Pferd a mnoho dalších), což mi otevřelo další obzory… setkával jsem se s dalšími a dalšími lidmi, kteří měli co ukázat.
Procházel jsem různými obdobími, všechna mě ovlivnila. Postupně se mi odkrývaly další a další stránky nekonečné knihy poznání, podle které jsem se učil a dodnes učím. Každý člověk i jezdec má jiné dispozice pro práci s koněm. Některé věci je dobré poznat, ale není potřeba se u nich zdržovat. Člověk si musí najít svoji cestu, cestu, která ho baví, naplňuje a obohacuje.
Prošel jsem cestu od základní práce s koněm přes Doma Vaqueru až po trikové ježdění, které jsem využíval především v turnajích, později mě ovlivnilo barokní ježdění – dostal jsem se k lidem, kteří se mu věnovali.
Poznal jsem boj na koni Ross fechten. To je další odnož, která mě ovlivnila i zaujala. Přes toto umění jsem se vrátil zpátky ke španělskému ježdění a práci Doma Vaquera. Jelikož neustále jezdím show, tak inklinuji k showridingu, což je další nové odvětví, které má co říci. Především Francouzi přinesli umění, vyjádření pocitů a vjemů, do svých představení. Je samo sebou, že jsem byl ovlivněn i prací s koňmi ve volnosti. I toto umění je úžasné a spoustu problémů mi u koní vyřešilo.
Rozhovory
Od muly po Equitanu – rozhovor pro nakladatelství MINERVA
Šerm, film, divadlo a show… barevný svět Ing. Petra Barvíka– rozhovor pro Equichannel.cz